Lev Nikolajevič Tolstoj
* 9. září 1828 — ✝ 20. listopad 1910
Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil 9. září 1828 v Tulské gubernii ve vesnici Jasnaja Pojlana. Byl ruský spisovatel a filozof. Je představitelem literárního realismu. Pocházel z 5 sourozenců. Ve dvou letech ztratil matku, rodina se přestěhovala nejdříve do Moskvy. Po smrti otce pak vyrůstaly děti u otcovy sestry v Kazani.
Studia práv a filologie na Kazaňské univerzitě přerušoval cestami do Moskvy a Petrohradu a také do Evropy. Zejména ty mu ukázaly, jak je Rusko zaostalé. Proto se snažil hlavně vzdělávat mužíky a jejich rodiny. Jeho snaha však byla marná, byl pokládán za podivína a carem byl označen za revolucionáře. Na sklonku byl vyloučen z církve, protože odmítal Boží trojjedinost a také militarismus církve, který se projevoval například žehnáním zbraní. Byl toho názoru, že vše jde vždy vyřešit po dobrém. Z jeho literární tvorby jsou nejznámější romány: Vojna a mír nebo Anna Karenina. Zemřel 20. listopadu 1910.
Citáty
Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.
Nejlepšího člověka hledej mezi těmi, které svět odsuzuje.
Odsuzovat druhé je vždycky nesprávné , protože nikdo nemůže nikdy vědět, co se odehrálo a odehrává v duši jiného člověka.
Opravdu moudrý je ten, kdo pozná sám sebe.
Je těžké milovat ženu a současně dělat něco rozumného.
Lidé se učí mluvit, a přitom hlavní umění je, jak a kdy mlčet.
Šťastný je ten, kdo našel štěstí v rodině.
Pamatujme, že kdo píše pro hlupáky, najde vždy široký okruh čtenářů.
Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter.
Milovat znamená žít životem toho, koho milujeme.
Je třeba věřit v existenci štěstí, abychom byli šťastni.
Znám pouze dvě skutečná životní neštěstí - výčitky svědomí a nemoc.
Rodina je jednou z nevyhnutelných podmínek štěstí.
Nevěřte slovům, ani svým, ani cizím - věřte jen svým i cizím skutkům.
Říkat, že můžeme milovat jednu osobu celý život, je stejné, jako říkat, že jedna svíčka vydrží hořet, dokud žijeme.
Každý chce napravit lidstvo, ale nikoho nenapadne, že by měl začít u sebe.
Chci zemřit svou vlastní smrtí.
Neboj se ani tak neznalosti, jako falešných znalostí. Lépe je neznat nic, než mít za pravdu to, co pravda není.
Hudba je těsnopis emocí. Emoce, které lze popsat tak nesnadno, jsou přímo sdělovány člověku v hudbě a v tom je její síla a význam.
Nikdo nedává víc jako ten, kdo dává naději.
Bohatí dobrodinci nevidí, že to, čím konají dobrodiní chudému, vyrvali často z rukou ještě chudších.
Láska začíná tím, že se člověk cítí osamělý a končí tím, že touží být osamělý.
Milovat, znamená promíjet.
Všechny šťastné rodiny jsou si navzájem podobné, každá neťastná rodina je nešťastná svým způsobem.
Jednou tě zamrzí, že jsi nepromluvil, stokrát, že jsi nemlčel.
Radost z konání dobra je jediným opravdovým štěstím.
Lidé se často pyšní čistým svědomím jen proto, že mají krátkou paměť.
Když bude každý zametat před svým prahem, bude celá ulice čistá.
Láska znamená vážit si jiných bytostí víc než sebe
Člověk nemůže ničím vládnout, dokud se bojí smrti. Kdo se jí však nebojí, tomu patří všechno.
Peníze jsou totéž, co otroctví, mají stejný účel a následky.
Žena, která nedokáže být šťastná doma, nebude šťastná nikde.
Nač je lidem rozum, když je na ně možno působit násilím?
Spojí-li se špatní lidé tak, že vytvoří sílu, musí dobří lidé udělat totéž. Jak je to prosté.
Manželství je rozhodnutí se pro nemravný život s jednou osobou.
Dobrota je duši totéž, co zdraví tělu: máš-li ji, nepozoruješ ji.
Láska je dokonalá, jen milující mají chyby.
Žena, pokoušejíce se podobat muži, je stejně znetvořena jako zženštilý muž.
Všechno pochopit, znamená všechno odpustit.
Je jen jedno nepochybné štěstí v životě - žít pro druhého.
Pravé štěstí je vždycky v našich rukou. Následuje za dobrým životem jako stín za předmětem.
Všechna rozmanitost, všechen půvab, všechna krása života se skládá ze stínů a světla.
Není důležitá kvantita ale kvalita vědomostí. Je možné mít množství vědomostí, ale neznat to nejdůležitější.
Světlo zůstává světlem, i když ho slepý nevidí.
Každý žil tolik, kolik miloval.
Blud nepřestává být bludem, i když jej sdílí většina.
Člověk se podobá zlomku: čitatel říká, jaký vskutku je, a jmenovatel naznačuje, co si o sobě myslí. Čím větší je jmenovatel, tím menší hodnotu má celý zlomek.