* 5. říjen 1936 — ✝ 18. prosinec 2011
Dramatik, spisovatel, poslední československý a první český prezident se narodil 5. října 1936 v Praze. Jako spisovatel se proslavil svými absurdními dramaty (např. Zahradní slavnost, Vyrozumění). V 70. letech minulého století pak dostal zákaz publikovat a stal se mluvčím občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77, vystupoval na obranu politických vězňů. Za tyto své postoje byl i vězněn.
Po převratu byl zakladatelem protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl zvolen prezidentem Československé republiky. Zasazoval se o vstup České republiky do Nato a Evropské unie. Po dlouhé nemoci zemřel Václav Havel 18. prosince 2011
Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!
Člověk prostě není Bůh a hra na něj se mu krutě mstí.
Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.
Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.
Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.
Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu.
Dítě, když se narodí, umí všechno, ale musí to zapomenout, aby s námi mohlo žít.
Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.
Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak.
Domnívám se, že politik může říkat pravdu a žít v souladu se svým svědomím. Já se o to alespoň snažím.
Mír neohrožují zbraně jako takové, ale lidé, kteří je konstruují, instalují a jsou ochotni je použít.
Každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti.
Falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují.
Fráze organizuje život, fráze vyvlastňuje lidem jejich identitu, fráze se stává vládcem, obhájcem, soudcem, zákonem.
Ženy mají v sobě něco, co by se mělo objevit v politice. Citlivost ke konkrétní situaci, ke konkrétnímu člověku.
Nic lidského mi není cizí.
Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.
Jsa u moci, jsem si permanentně podezřelý.
Absurdní divadlo do té doby u nás bylo vlastně divadlem realistickým, protože doba byla ještě absurdnější.
Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.
Co si může autor víc přát, než aby hra byla chytřejší než on a vždy v nových souvislostech odkrývala nové významy.
Nenávidět neumím a jsem tomu rád. Když pro nic jiného, tak už proto, že nenávist kalí zrak a tím znemožňuje hledat pravdu.
Politika by neměla hrát roli estrády.
V demokracii je to složité. Je třeba, aby se v ní angažovali všichni.
Žádné zlo se ještě nepodařilo odstranit tím, že byly odstraněny jeho symptomy. Je třeba odstranit jeho kauzu.
Soukromý život bez dějinného horizontu je čirá fikce, atrapa a v posledku vlastně lež.
Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.